Cestoubusematramvají

Pod kostelíkem v rožku sedí
postava co zpříma hledí.
S kolem opřeným o nohu
v nezvyklé póze
a s nohou v batohu
hovoří dlouze.
Temný ...
mámivě divný
Vilém ...
řečený Vilný.

:-)

ps: ... a proč ne, že jo. :-) ... Včerejší končícísléteminspirace po jedné takové pěkné šachové rychlovce. Dneska jsem šlápl do hovna a pěkně ho rozmazal, bylo pod lavičkou, na které jsem seděl. Nevšiml jsem si ho, protože jsem měl hoňky v hlavě ... a pak ... v domnění, že už to nebude horší, smočil jsem ruku v jablečném slizu. A dál ... dál už nic, snad jen, že už to ze mně vyprchává.
:-D